4. Neděle adventní. 22. prosince 2019, bohoslužby a homilie

Uvedení do bohoslužby:
Stojíme na konci adventní doby. „Pán už je blízko“. Slyšíme Jeho kroky, slyšíme, jak pro nás bije Jeho srdce. Proto přivítejme dnes Pána, který už přichází s pokornou láskou jako Panna Maria.

Úmysl Mše svaté:
Tato Mše svatá je obětována na následující úmysl: Pane, prosíme Tě o hojnost Tvého požehnání a dar pevného zdraví pro syna Petra k jeho narozeninám.

Úkon kajícnosti:
Nyní zamysleme se nad sebou a přiznejme své hříchy, abychom směli s čistým srdcem přistoupit k tajemství Eucharistie.

Farní oznámení:

Dnes je 4. neděle adventní.

Srdečně děkuji panu Josefu Wenclovi, Marušce, paní Pavlistové a ostatním farníkům, kteří věnovali svůj čas na vánoční přípravu kostela.

Je potřeba zajistit bezpečnost chrámu na slavný den Narození Páně a na svátek sv. Štěpána, kdy bude umožněna návštěva Betléma širší veřejnosti. Vzadu na oltáři NPM jsou listiny. Jsou ještě prázdná místa, proto prosím, abyste se zapojili a zapsali se na dobu, kdy budete moci být v kostele přítomni.

Zítra, v pondělí bude dodatečná příležitost ke svátosti smíření. Budu zpovídat od 17.00 do 18.00 hodin v kostele sv. Mikuláše.

V tomto týdnu budou Mše svaté sloužené:

v pondělí – v 8.00 hod. v kapli na děkanství.

v úterý – Štědrý den – Mše sv. v 8.00 hod. v kapli na děkanství a ve 24.00 hodin Půlnoční Mše svatá v kostele sv. Mikuláše.

ve středu – 25. prosince – slavnost Narození Páně. Slavnostní Mše svatá v 8.30 hod. v kostele sv. Mikuláše a v 10.15 hod. ve Velichovkách.

ve čtvrtek – svátek sv. Štěpána, jáhna a prvomučedníka – Mše sv. v 8.30 hod. v kostele sv. Mikuláše a v 11.00 hod. ve Zvolí.

v pátek – svátek sv. Jana, apoštola a evangelisty – Mše sv. a pobožnost u Jesliček v 17.00 hod. v kostele sv. Mikuláše.

v sobotu – svátek svatých Mláďátek, mučedníků – Mše sv. v 8.00 hod. v kapli na děkanství a v 17.00 hod. Mše sv. s nedělní platností v Heřmanicích.

příští neděli je svátek Svaté Rodiny: Ježíše, Marie a Josefa. Na závěr bohoslužby se bude konat před ikonou Svaté Rodiny pobožnost, během které obnovíme své zasvěcení pod Její ochranu.

Slovo života
„Rosu dejte nebesa shůry, právo ať se vyleje jako déšť z oblak; ať se otevře země a zplodí spásu!“

BOHOSLUŽBY V JAROMĚŘSKÉ FARNOSTI

Neděle – 22. prosince 2019

4. Neděle adventní.
Mše sv. v 8.30 hod. v kostele sv. Mikuláše
v 10.15 hod. ve Velichovkách

Pondělí – 23. prosince 2019
Mše sv. v 8.00 hod. v kapli na děkanství.
Dodatečná příležitost ke svaté zpovědi od 17.00 do 18.00 hod. v kostele sv. Mikuláše.

Úterý – 24. prosince 2019
Štědrý den.
Mše sv. v 8.00 hod. v kapli na děkanství.
Půlnoční Mše svatá ve 24.00 hod. v kostele sv. Mikuláše.

Středa – 25. prosince 2019
Slavnost NAROZENÍ PÁNĚ.
Mše sv. v 8.30 hod. v kostele sv. Mikuláše
v 10.15 hod. ve Velichovkách

Čtvrtek – 26. prosince 2019
Svátek sv. Štěpána, jáhna a prvomučedníka.
Mše sv. v 8.30 hod. v kostele sv. Mikuláše
v 11.00 hod. – Zvole

Pátek – 27. prosince 2019
Svátek sv. Jana, apoštola a evangelisty.
Mše sv. a pobožnost u Jesliček v 17.00 hod. v kostele sv. Mikuláše.

Sobota – 28. prosince 2019
Svátek svatých Mláďátek, mučedníků.
Mše sv. v 8.00 hod. v kapli na děkanství.
Mše sv. s nedělní platností v 17.00 hod. v Heřmanicích.

Neděle – 29. prosince 2019
Svátek Svaté Rodiny – Ježíše, Marie a Josefa.
Mše sv. v 8.30 hod. v kostele sv. Mikuláše
v 10.15 hod. ve Velichovkách

Římskokatolická farnost – Děkanství –
Nám. ČSA 1

Homilie na IV. Neděli Adventní – 22. prosince 2019

Dnešní neděle je již 4. adventní. V životě Církve právě vrcholí adventní doba. Již za dva dny je Štědrý Den a po něm následuje slavnost Narození Spasitele. „Pán je už blízko!“ Slyšíme jeho kroky. Slyšíme jak pro nás bije Jeho srdce.

Dárky pro naše blízké jsou již vybrány, nakoupeny a připraveny.
My se ale chceme ptát, co máme připraveno pro Toho, od Něhož dostáváme denně a stále dary nejlepší? On je Láska, která daruje to nejlepší, co má, celého sebe. On je Darem všech darů. On je láska, která touží být opětována. Pokud Mu i my chceme něco dát, nemá to být „něco“, ale „někdo“, a ten „někdo“ není nikdo jiný, než ty sám, a máš se Mu dát celým srdcem a celým životem. Na lásku je možno odpovědět jen láskou. Jiný dar by asi nebyl hoden tohoto Dárce.
V prvním čtení jsme slyšeli o králi Achazovi, kterému prorok vzkazuje, že s ním Bůh chce hovořit. Ale král má strach mluvit s Bohem, bojí se špatné zprávy, nemá čisté svědomí, nechce zavolat Bohu. Říká: „Nebudu Ho raději pokoušet …“. A udělal chybu. Bůh měl pro něho výjimečně dobrou zprávu.
„Panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel, to znamená Bůh s námi“.
A i když panovník o tuto zprávu vlastní váhavostí nestál, Bůh ji přesto vyslovil a také splnil.
Král Achaz nám jistě nemůže být dobrým příkladem, spíše odstrašujícím. Vždyť Bůh má i pro nás dobrou a radostnou zprávu. Chce nám ji říci. Chce, abychom se z ní těšili a na ní budovali svůj život a svou naději.
Drazí bratři a sestry, Bůh nám dnes připomíná, že Ježíš Kristus, který se narodil jako člověk z Panny Marie, je opravdu slíbeným Vykupitelem lidstva. Že tedy i nás přišel vysvobodit z kletby, z otroctví hříchu. Možná si myslíme, že nám to Bůh nemusel zdůrazňovat, že to přece dávno víme, že věříme této pravdě naší víry. Je tomu ale skutečně tak? Kdybychom opravdu věřili, že Ježíš je Boží Syn, že je to náš Vykupitel, pak by nás taková víra nemohla ponechat chladnými a netečnými ve vztahu k Němu.
Drazí bratři a sestry, Ježíš přišel na svět, stal se nám všem, kromě hříchu, podobný ne jen proto, aby nám ukázal, jak nás má rád, jak Mu na nás záleží (to také), ale též proto, aby nás zapojil do božského života, aby nás učinil podobnými sobě. Ten, kdo se dívá na Ježíše pouze jako na nějakou vzdálenou bytost, jako na někoho, kdo sice udělal pro lidstvo mnoho, ale již své dílo spásy skončil, – ten nepřijímá Kristovo učení a Jeho příklad do svého osobního života.
Proto vidíme tolik bývalých křesťanů, tolik pokřtěných lidí, kteří si na Ježíše vzpomenou jen právě o Vánocích, ale jinak s Ním nemají a nechtějí mít nic společného. Proto slavný teolog a církevní spisovatel Guardini napsal: „Ten, kdo chce odkázat Boha jen do nebe, kdo Mu nevyhradí místo i ve své duši, ten vlastně pro sebe Boha pohřbívá“. A známý polský básník Adam Mickiewicz napsal: „Věříš, že se Bůh narodil v betlémské stáji, leč běda ti, jestli se nenarodil v tobě“.
Drazí bratři a sestry, kdo byl letos svědkem předvánočního shonu a ruchu v obchodech, ten si jistě řekl, že kvůli tomu určitě Ježíš nepřišel na svět. Nepřišel na svět s veškerou mocí a velebností, aby přijímal přepychové dárky, ale přišel chudý mezi chudobné pastýře, přišel mezi prosté lidi, aby změnil lidská srdce. Pokud od nás chce přijmout nějaký dar, pak jen naše srdce, očištěné od hříchů, naše dobré skutky, vykonané z lásky k Bohu a k bližním. Uznejme již konečně, že smysl Vánoc tkví v něčem docela jiném, než co z nich udělali lidé bez víry a křesťané, jejichž víra zvětrala natolik, že jim z ní zůstala jen prázdná slupka, někdy obalená lesklým staniolem, ale přece jen prázdná.
V Evangeliu jsme slyšeli, jak Bůh pozval Josefa, snoubence Panny Marie, do svého plánu spásy světa. Josef, jak víme, při pohledu na svou snoubenku, očekávající dítě, nerozuměl tajemným věcem, které se tu dějí, a nechtěl stát v cestě Božím plánům. Proto se chtěl s Marií čestně rozejít. V této nejistotě dostává přímé Boží poselství: „Josefe, neboj se! Neboj se vzít k sobě svou manželku Marii … To dítě je z Ducha Svatého … Dáš Mu jméno Ježíš … jak řekl prorok: Emanuel, to znamená Bůh s námi“.
Zde můžeme říci: V žádném Božím pozvání nemůže dojít k situaci, že by bylo nutno rozejít se s Marií. To platí i pro každého z nás. Naopak, právě Maria nejlépe ukazuje, jak se máme i my zachovat, když po nás Bůh něco žádá.
Můžeme říci bez nadsázky, že Bůh potřebuje, volá a zve každého člověka, který byl stvořen, do svého krásného plánu, jak změnit a spasit svět. Každý může zaslechnout Jeho tichý hlas, který vždy respektuje naši svobodu. Umožňuje nám i odmítnout tento Boží hlas, nebo dělat, že neslyšíme – jako král Achaz – ale především nám nabízí sílu říci s Marií: Ano, staň se, jak Ty chceš, Pane. Probudit se, jako věrný Josef, ze spánku a udělat to, co po mně Bůh chce.
Lidský život tvoří řetězec rozhodnutí. V něčem si to usnadňujeme: volíme to, co je nám prospěšnější, co slibuje brzký a jistý úspěch. Říkáme pak, že volíme větší jistotu, lepší kvalitu. Nebo se spoléháme na to, co je okamžité, co se dá přezkoumat. Rozhodnutí víry jsou ovšem mnohem těžší: nemáme při nich žádnou jistotu. Jediná záruka je v Bohu, kterému důvěřujeme. Snad chápeme, co znamená kladná odpověď Panny Marie na Boží výzvu, tlumočenou andělem; snad chápeme, co znamená také kladná odpověď sv. Josefa.
Na prahu vánočního období jde též o to, abychom se zcela i my rozhodli pro Boha, pro život podle víry. V tomto pohledu víry, v této naději a útěše vrcholí i náš advent. A jednou má vyvrcholit i celý náš život. Kéž se tak stane. Amen.