Kaple sv. Michaela

„HOŘÍCÍ KEŘ“ – předobraz Boží přítomnosti v Eucharistii“.

Tato zpráva se týká události, která měla místo v roce 2005, kdy došlo k definitivní úpravě prostoru v kapli sv. Michaela na děkanství. Byl to právě Rok Eucharistie vyhlášený Svatým otcem blahoslaveným Janem Pavlem II.

Dnes, kdy se blíží konec roku 2012 a stojíme na prahu nového roku 2013, také prožíváme Rok Eucharistie a Rok Víry. Prvnímu z těchto témat věnovali rok 2013 zdejší čeští biskupové jako přípravu na velké jubileum, 1150. výročí příchodu svatých Cyrila a Metoděje, druhé vyhlásil pro celou Církev Svatý otec Benedikt XVI. „Spojení obou motivů nás může inspirovat k tomu, abychom se v tomto roce pokoušeli o prohloubení své víry a úcty k Nejsvětější svátosti. Abychom ji nepřijímali rutinně a ze zvyku, ale jako nejvyšší dar, ve kterém je přítomna plnost Boží lásky k člověku“ (Bp Jan Vokál). Ano, to nám všem katolickým křesťanům dává podnět k tomu, abychom prohlubovali svůj vztah k svátostnému Spasiteli a abychom o tajemství naší víry více rozjímali.

Homilie na II. neděli v mezidobí k Eucharistickému Roku – 16.01.2005

Prožíváme Rok Eucharistie, který nás vybízí, abychom ještě intenzivněji a vroucněji vnímali skutečnou božskou i osobní přítomnost Pána Ježíše v Nejsvětější Svátosti. Náš pohled má být co nejvíce zaměřen na SVATOSTÁNEK. Z toho důvodu došlo i v naší kapli na děkanství k úpravě okolí svatostánku zhotovením HOŘÍCÍHO KEŘE.

V druhé knize Mojžíšově čteme: „Bůh volá Mojžíše ze středu keře, který hoří, ale není ohněm stravován a říká mu: „Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahámův, Izákův a Bůh Jakubův“ (Ex 3,6). Z hořícího keře zjevuje Hospodin Mojžíšovi poprvé své jméno: „JSEM, KTERÝ JSEM“. Toto božské jméno je jméno tajemné, jako je tajemstvím sám Bůh. Je to „Bůh skrytý“ (Iz 45,15). Jeho jméno je nevýslovné a je to Bůh, který jde vstříc lidem. Zjevením svého jména Bůh zároveň zjevuje svoji věrnost od věků do věků platnou jak pro minulost, tak pro budoucnost.

HOŘÍCÍ KEŘ není jenom jakýsi symbol. Je to starozákonní realita skutečné přítomnosti Boha mezi lidmi.

SVATOSTÁNEK je novozákonní realita živé přítomnosti Trojjediného Boha v Eucharistii.

Bůh volá na Mojžíše z hořícího keře: „Nepřibližuj se sem! Zuj si opánky, neboť místo na kterém stojíš je půda svatá“ (Ex 3,5).

Bůh volá na svého služebníka proto, že chce aby lidé žili. Zjevuje se, aby je spasil, ale nikoliv sám nebo proti jejich vůli. Povolává proto Mojžíše, aby ho poslal a dal mu účast na svém soucitu a na svém díle spásy. Přichází vysvobodit potomky Abraháma, Izáka a Jakuba z otroctví Egypťanů. Mojžíš po dlouhé rozmluvě přizpůsobí svou vůli tomu, co che Bůh Spasitel. Zároveň se však v tomto rozhovoru učí i modlit se: poslouchá, má námitky, ale především klade otázky. A právě jako odpověď na jeho dotazování mu Pán svěří své jméno, které se zjeví v jeho velkých činech.

„Zuj si opánky, neboť místo na kterém stojíš je půda svatá!“ říká Hospodin Mojžíšovi z HOŘÍCÍHO KEŘE.

„Pojďte ke mně všichni, kdo jste obtížení svými starostmi a já vás občerstvím!“ – zve tichý Ježíšův hlas láskou hořícího srdce ze SVATOSTÁNKU.

Pouze Ježíš mohl překročit práh Božské svatosti. On nás také uvádí před tvář Otce, když „dokonal očištění od hříchů“. „Hle tady jsem já i moje děti, které mi dal Bůh“ (Žid 2,13).

Událost setkání Hospodina v hořícím keři s Mojžíšem zůstane též jedním z prvopočátečních předobrazů modlitby v židovské i křesťanské duchovní tradici. Novozákonní modlitba Páně „Otče náš“, kterou nás naučil Pán Ježíš je shrnutím celého Evangelia a nejdokonalejší z modliteb. Je středem Písma.

Při pohledu na SVATOSTÁNEK uprostřed HOŘÍCÍHO KEŘE si živěji můžeme uvědomit těsné sepjetí Starozákonní smlouvy Hospodina s Mojžíšem a smlouvy Novozákonní. Slova Pána Ježíše při Poslední večeři: „Toto je smlouva nová a věčná zpečetěná mou krví“ (Lk 22,20), jsou vyvrcholením důvěrného a láskyplného vztahu Boha k člověku. Jsou příslibem a zárukou: „Já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa!“ (Mt 28,20).

Ano, Pán Ježíš zůstává s námi ve Svatostánku v Eucharistii pod způsobou svátostného Chleba – HOSTIE.

Daroval nám sám sebe!

Trpěl a obětoval svůj život pro naši spásu!

Vstal z mrtvých, aby nám dal naději věčného života v nebi!

Co více měl Ježíš udělat, aby lidé pochopili a přijali Jeho lásku?

Aby na Boží lásku člověk odpověděl také láskou!

Úvahy a meditace nad těmito skutečnostmi mně daly podnět k tomu, abych navrhl jejich vizuální ztvárnění právě v naší kapli, zhotovením Hořícího Keře, který je zároveň i „věčným světlem“.

Zpracování tohoto námětu se odborně zhostil umělecký kovář pan Vojtěch Piller.

Finančně jsem se na tomto díle podílel já a naši dobrodinci. Proto spolu s radostí patří zároveň můj velký dík za jejich dobrotu a štědrost a upřímné „Bůh vám odplať!“