Varhany v chrámu sv. Mikuláše v Jaroměři

Z roku 1629 pochází první zmínka o zdejších varhanách s 18 rejstříky. Byly nově zřízeny z dobrovolných příspěvků a „za horlivého působení císařského rychtáře a varhaníka Jana Jiřího Manna“. Přesnou dispozici nástroje neznáme. Víme jen, že na nástroji byla umístěna kulatá rychtářova podobizna s nápisem: „Joannes Georgius Mann aetatis sue 33 anno 1629“. Pod obrazem se nacházel na černé desce zlatý nápis: „Cujus in hac tabula vultum cernis verecundum Errecta ilius vigili haec sunt organa cura“ (tj. Jehož vidíš ctihodný obličej na desce, jeho bdělou péčí zřízeny tyto varhany.). Nad touto podobiznou visel dvouhlavý orel a nad ním na černé desce verše nabádající zpěváky k horlivému zpěvu: „Tu si muta sonat summum organa tonantem Sis memor officii vivida lingua tui“ (tj. Když varhany slaví hromovládného Pána, pilný budiž i ty své práce čilým jazykem). Na levé straně se nacházel následující nápis: „Omnis lingua Dei laudes et Spiritus omnis. Personet ore pio corde et continuo.“ Na pravé straně stálo: „Non flagro laudis studio, laudes Dei ankelo Tum tango digitis plectra sonora meis.“ Při likvidaci varhan v roce 1848 zmizely bohužel neznámo kam i tyto památky.
Roku 1751 opravoval „z gruntu“ varhany v kostele sv. Mikuláše varhanář Kašpar Weltzl z Grulichu za sumu 200 zlatých.
Roku 1848 byly varhany z roku 1629 „zcela zchátralé“ odstraněny. Zápis v pamětní knize uvádí, že stav těchto varhan byl velmi špatný, cínové píšťaly zmizely neznámo kam. Na kůr byl umístěn přenosný pozitiv se třemi rejstříky, který přejal funkci velkého nástroje. Pozitiv je uváděn v inventáři kostela v roce 1840 jako nástroj v dobrém stavu a s velmi příjemným tónem. Původ ani další jeho osud není znám. Nastaly velké průtahy se stavbou nových varhan, o kterých se veřejně mluvilo. Ustálilo se dokonce rčení pro jakoukoliv zdlouhavou záležitost: „Bude to tehdy, až budou stát jaroměřské varhany.“ Městská rada nakonec žádala, aby byla práce na nových varhanách zadána protestantskému pruskému dvornímu varhanáři Bukowi, biskupská konzistoř však chtěla dopřát výdělek někomu domácímu. Na základě výnosu c.k. Místodržitelství v Praze ze dne 15.2. 1858 byla zadána stavba varhan Karlu Vocelkovi z Prahy.
Roku 1858 byl přestavěn kůr stavitelským mistrem Josefem Jiráskem z Jaroměře za sumu 633 zlatých. Práce trvaly od 26.5. do července 1858. Přitom byly všechny desky s pamětními nápisy včetně obrazu Jana Jiřího Manna ze starých varhan rozprodány několika jaroměřským občanům a tím fakticky zanikly poslední památky na nejstarší nástroj.
V roce 1859 postavil varhanář Karel Vocelka z Prahy za sumu 3413 zlatých nový nástroj. Jednalo se o dvoumanuálový nástroj s mechanickou trakturou. Podle zápisu v památné listině uložené do varhan přivezl varhanář části varhan železnicí z Prahy do Jaroměře dne 27. července 1859 a následující den započaly práce na stavbě nástroje na kůru. Tento nástroj měl na prvním manuále 678 píšťal, z toho 126 dřevěných, druhý manuál obsahoval 447 píšťal, z toho 51 dřevěných a pedál 135 píšťal, z toho 120 dřevěných. Celkem tedy 1260 píšťal, z toho 312 dřevěných, ostatní jsou cínové. Mutací je 26, hlasů 22, 4 prázdné či duté hlasy (tahy). Přesná dispozice nástroje není bohužel uvedena. Vocelka využil částečně plány pruského varhanáře Bukowa. Novogotická skříň byla zhotovena podle návrhu c.k. inženýra Gassnera z Hradce Králové. Nové varhany byly dne 25.9. 1859 při velké slavnosti posvěceny P. Bedřichem Landrockem, školním ředitelem ze Dvora Králové nad Labem, pozdějším jaroměřským děkanem za velké asistence a účasti farníků. Při předávání nových varhan byl přítomen jako odborný znalec ředitel pražské varhanní školy Josef Krejčí. Tehdejší děkan Jan Chmelík byl již vážně nemocen a nedlouho nato zemřel. Velmi si přál slyšet tóny nového nástroje. Při jeho pohřbu hrály první slavnostní requiem.
Roku 1889 varhany opravil a zhotovil nový měch ze starých měchů na dvojitý s jedním čerpadlem c.k. priv. stavitel varhan v Třebechovicích Josef Vanický s pomocníky Antonínem Šplíchalem a Františkem Brejchou.
Roku 1907 opravil varhany po celkové rekonstrukci kostela Bedřich Čapek, čestný člen belgické hudební akademie a varhanář v Poličce.
Roku 1921 opravil varhany varhanář Rudolf Kobrle z Lomnice nad Popelkou, který zanechal zprávu o své práci na vnitřní straně výplně varhanní skříně.
Roku 1930 zadal opravu varhan děkan František Solnička varhanáři Václavu Poláčkovi z Rychnova nad Kněžnou za sumu 14000,- K. Byl přistavěn rejstřík Gamba 8´a motorový ventilátor na pohon nástroje.
Roku 1940 byly mechanické varhany přestavěny na pneumatický systém s novým hracím stolem a jazýčkovým rejstříkem Klarinet 8´. Práce provedl J. Hubička, varhanář z Prahy. Hrací stůl se nacházel uprostřed kůru pře varhanami čelem k oltáři.
Roku 1957 provedla firma Organa z Kutné Hory celkovou přestavbu nástroje na pneumatický kuželkový systém Kromě novogotické skříně z roku 1859 byla použita i část původního píšťalového fondu. Nový hrací stůl byl umístěn na bok na stranu kůru blíže k jižní lodi. Z finančních důvodů nebyly pořízeny jazykové píšťaly pro rejstříky Trompeta 8´a Pozoun 16´.Velkou zásluhu na uskutečnění na této rozsáhlé a náročné přestavby měl tehdejší jaroměřský administrátor P. František Bureš a josefovský administrátor P. Antonín Sýkora.
V roce 1994-1995 provedl generální opravu zdejších varhan varhanář František Nožina z Prahy. V celém nástroji byly vyměněny membrány, všechny dřevěné části nakonzervovány, píšťaly vyčištěny, naintonovány a naladěny. Bylo nutno také opravit motorový ventilátor, který byl v havarijním stavu. Byly doplněn chybějící jazykový rejstřík Klarinet 8´na prvním manuálu. Finanční prostředky již bohužel nestačily na doplnění pedálového jazykového rejstříku Pozoun 16´a pořízení nového bezhlučného ventilátoru.
V roce 2000 darovala ř.k.farnost sv. Jakuba z německého města Hechingen části vyřazených velkých pneumatických varhan včetně píšťalového materiálu. Díky tomuto daru mohl být vedle varhan umístěn repasovaný motorový bezhlučný ventilátor a doplněny jazykové rejstříky Trompeta 8´na první manuál (výměnou za Klarinet 8´) a pedálový Pozoun 16´. Práce provedli v dubnu 2001 varhanáři Ing. Jaromír Jantač a Ing. Pavel Tichý z Vlašimi.
V roce 2004 byl nahrazen jazykový rejstřík Klarinet 8´ (pořízený v roce 1940) na II. manuálu kvalitnějšími píšťalami totožného rejstříku, který byl dříve dočasně umístěn na I. manuálu.
V roce 2010 provedl údržbu nástroje, opravu žaluziové skříně II. manuálu a intonaci jazykových rejstříků varhanář Vít Mišoň z Mladých Buků. Oprava se uskutečnila díky finanční podpoře města Jaroměře.
Dnešní dispozice varhan:
1. manuál (C-c4, 73) 2. manuál (C-c4, 73) pedál (C-g1, 32)
Bourdon 16´ Kryt 8´ Princilálbas 16´
Principál 8´ Viola di Gamba 8´ Subbas 16´
Flétna trubicová 8´´ Unda maris 8´ Bourdon 16´
Salicionál 8´ Principál zpěvný 4´ Kvinta 10 2/3´
Oktáva 4´ Flétna zobcová 4´ Principál 8´
Flétna 4´ Kvinta 2 2/3´ Flétna 8´
Oktáva 2´ Roh kamzičí 2´ Chorál 4´
Kvinta 2 2/3´ Tercie 1 3/5´ Mixtura 3x 2 2/3
Mixtura 6x 1 1/3´ Roh noční 1´´ Pozoun 16´
Trompeta 8´ Cymbál 4x 2/3´ Klarino 4´
Klarinet 8´
Spojky: II/I 16´, 8´, 4´, I/I 16´, 4´, I/Ped 8´, 4´, II/Ped 8´, 4´
Vyp. Spojek 16´, 4´, volné kombinace A, B, pevné kombinace MF-F-Pl-TT
Crescendo, vypínač crescenda., žaluzie II. manuál, tremolo II. manuál, volný anulátor pedálu, vypínač jazyků
Jaroměř L.P. 2012 Ing. Jan Kočí
varhaník
Žalm 150
„Chvalte Hospodina v jeho svatyni,
chvalte ho před jeho trůnem v nebesích.
Chvalte ho zvukem rohů,
Chvalte ho na žaltář a loutnu.
Chvalte ho na tympány,
Chvalte ho na struny a na varhany.“